Bible

1 Poslouchejte mě, ostrovy, daleké národy, slyšte mě: Hospodin mě povolal už od narození, pojmenoval mě už v lůně matčině. 2 Jak ostrý meč má ústa učinil, v stínu své ruky ukryl mě; učinil ze mě vybroušený šíp a schoval si mě do toulce. 3 Řekl mi: "Jsi můj služebník, Izraeli, v tobě se oslavím." 4 Odpověděl jsem: "Nadarmo jsem se dřel, vyčerpal jsem se marně a zbytečně." Mé právo je však u Hospodina, u mého Boha je má odměna. 5 Teď ale praví Hospodin - ten, který mě v lůně zformoval, abych byl jeho služebník a přivedl k němu nazpět Jákoba, aby se Izrael k němu shromáždil (takto jsem poctěn před Hospodinovýma očima, neboť můj Bůh je síla má) - 6 nuže, on praví: Málo na tom, abys jako můj služebník obnovil Jákobovy kmeny a přivedl nazpět ty, kdo z Izraele přežili. Světlem národů proto činím tě, aby má spása obsáhla celý svět. 7 Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu, jímž lidé pohrdají a národy si ho oškliví, služebníku vládnoucích: Králové povstanou, až tě uvidí, a velmoži se pokloní kvůli Hospodinu, který je věrný, Svatému izraelskému, jenž tě vyvolil. 8 Toto praví Hospodin: V čas milosti tě vyslyším, pomohu ti v den spasení. Já tě ochráním a dám tě lidu do smlouvy, tak abys zemi obnovil a rozdělil zpustlá dědictví, 9 abys řekl vězňům: "Vyjděte!" a těm, kdo jsou ve tmě: "Ukažte se!" Podél cest se budou moci občerstvit, naleznou pastvu na všech pustých návrších; 10 nebudou hladovět ani žízeň mít, žár ani slunce neublíží jim, neboť je povede Ten, jenž je soucitný, a doprovodí je mezi vodní studánky. 11 Všechny své hory v cestu obrátím a mé stezky budou zpevněny. 12 Hle - už přicházejí z dálky, od severu jedni, od západu další a jiní z asuánské krajiny. 13 Jásejte, nebesa, země, raduj se, vy hory, zvučně zpívejte! Hospodin totiž svůj lid potěšil, projevil soucit ke svým ubohým! 14 Sion však říká: "Hospodin mě opustil, zapomněl na mě Panovník." 15 Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem? I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe! 16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích. 17 Tvoji stavitelé už k tobě spěchají, ti, kdo tě bořili a ničili, jsou pryč. 18 Pozvedni oči, jen se rozhlédni - ti všichni se shromáždili, aby k tobě šli. Jakože jsem živ, praví Hospodin, všechny si je připneš jako ozdoby, jako nevěsta se jimi okrášlíš. 19 Ano, tvé trosky a tvé sutiny a rozvaliny tvé krajiny budou teď přeplněny obyvateli a daleko budou ti, kdo tě hubili. 20 Ještě ti řeknou - sama to uslyšíš - synové ve tvé bezdětnosti zplození: "Je mi tu těsno, uhni mi, ať se tu zabydlím." 21 Tehdy si v srdci pomyslíš: "Kdo mi je porodil? Byla jsem přece bezdětná a neplodná, odstrčená a vyhnaná - kdo všechny tyhle vychoval? Byla jsem opuštěná v samotě - kde všichni tihle vzali se?" 22 Toto praví Panovník Hospodin: Hle, vztáhnu svou ruku k pohanům, zvednu korouhev na znamení národům! V náručí tvé syny přinesou, tvé dcery ponesou na ramenou; 23 králové budou tvými pěstouny a jejich kněžny tvými chůvami. Tváří k zemi se budou klanět před tebou, lízat ti budou prach na nohou a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin a že se nezklamou, kdo ve mě doufají. 24 "Lze válečníka obrat o kořist? Lze tyrana o vězně připravit?" 25 Nuže, toto praví Hospodin: Ano, válečníci budou o vězně obráni, tyrani budou zbaveni kořisti! Já sám se postavím tvému odpůrci, já sám tvé děti zachráním! 26 Ty, kdo tě utiskovali, jejich vlastním masem nakrmím, svou vlastní krví se jako vínem opijí. A tehdy všichni lidé poznají, že já Hospodin jsem tvůj spasitel, Bůh Jákobův, tvůj vykupitel.